|
|
|
MALEDIVY-SSD VII.
|
PONOR ČÍSLO 7 - DHIGU RAM BERU
Tento den šlo již o třetí ponor, proto bylo doporučeno pohybovat se v menších hloubkách. Optimální hloubka měla být cca 15 metrů. Minulý týden byla prý na lokalitě spatřena atrakce ve formě žraloka velkého, sem tam nějaká manta a ostatní zvířena. Naše očekávání proto bylo pochopitelně dosti velké.
Nejdříve jsme měli jít tak, abychom měli břeh po pravé ruce, ale po prozkoumání proudů se situace změnila a my šli tak zcela naopak, tedy abychom měli břeh po levé ruce. Celý ponor byl pojmut v podstatě jako čekání na velikého. V jednu chvilku se tam prohnal žralok bělocípý, ale nevěnoval nám vůbec žádnou pozornost a pokračoval dále. Následovala ho v hloubce okolo 10 metrů manta, ale ta taky asi neměla čas, proto ani nepřibrzďovala a pokračovala dál. V hloubce více jak 30 metrů se objevil rejnok, který byl zpozorován pouze Dádou, Rosťou a Stanlym. Ostatní se v dobré víře, že uvidí žraloka velkého, pohybovali v menších hloubkách, tedy okolo 10 metrů.
Čekání se dnes bohužel nevyplatilo, po více než 50 minutách jsme začali ponor ukončovat, aniž bychom viděli to, co jsme si přáli. Ale museli jsme mít pokoru, nemůže být každý ponor posvícení. Třeba na dalším ponoru se zadaří a my ho konečně uvidíme.
Tentokrát jsme na palubu lezli jako první, i když jsme v lahvích měli dostatečné množství vzduchu. Malinko jsme před vynořením dokonce i odplavali, jestli se někde ve tmě nevynoří, ale nevynořil. Škoda. Tedy snad další den.
Po návratu na domovskou loď jsme navrhli posádce, zda by s námi nezajela na nedaleký ostrov, abychom si zkusili, jak to tam vypadá. Posádka nic nenamítala a na ostrov nás odvezla. Naše zklamání bylo velké. Dostali jsme se na cíp ostrova, který byl vzdálen od civilizace, ale ta na něm zanechala a zanechává a asi i bude zanechávat neskutečné stopy ve formě odpadu .Z velkého procenta odpadu, se kterým si příroda bude radit hrozně těžko a dlouho. Šlo o plastové lahve, boty, lahvičky od oleje, pití, kokosové ořechy, dřevo, atd. Pokochali jsme se tou „nádherou“a prohlásili, že nafotit do katalogů se dají pěkné momentky, ale tam, kde se člověk objeví kousek dál od lidí, tak je to celkem hrozná realita. Při západu slunce, přestal být nepořádek vidět a naše fotografie se již blížily těm, co jsou vidět právě v katalozích cestovních kanceláří.
Nechali jsme se odvést zpět na loď, kde nás čekala večeře a nastartovaná pípa na pivo. Ale rozhodnutí znělo jasně. Dnes se nebude „vyvádět“ jako minulou noc. Rekord byl ustanoven, tak proč ho znovu překonávat. Všichni se zcela zodpovědně vytráceli do svých kajut, a kdyby na lodi v televizi neřval film Mama Mia, tak by byl naprostý klid a bylo by slyšet, jak se v jednotlivých kajutách oddechuje.
|
Autor:  Datum: 17.12.2011 13:25:54 Datum úpravy: 17.12.2011 14:51:54
|
|
|
