|
MALEDIVY-SSD IX.
|
Po ponoru výborný oběd a přesun k malému opuštěnému ostrůvku, kam nás posádka měla zavézt na večeři. Zde se hodnotil den. My jsme na Maledivách byli chvilinku a už jsme viděli to, za čím jsme sem vlastně jeli. Vrcholem pro všechny bylo setkání se žralokem velrybím. Krásné zvíře.
Na ostrůvek jsme vyrazili s předstihem, protože večeře byla naplánována až na sedmou hodinu večerní. Ostrůvek byl opravdu malý, tak se dal obejít za pár minut. No on ani nebyl zase tak opuštěný, protože stejný nápad mělo několik dalších lodí. Každý si zhotovil několik kýčovitých fotografií a relaxoval pohledem na krásné moře plné korálů. Někteří se ještě vrátili na loď, někteří zůstali. Co však stihli borci z naší posádky za hodinu práce, tak to nikdo nedokázal pochopit. Perfektně připravené stoly na písku včetně ubrusů, příborů a skleniček. Na stolech byly rozsvíceny svíčky. Romantiku dotvářela vyznačená cesta od břehu ke stolům pomocí zapálených svíček.
Jídla bylo neskutečné množství, konečně jsme ochutnali i čerstvě připravenou rybu, která se v ústech zcela rozpadala. Nálada se velmi záhy uvolnila a bylo veselo. Až tak, že jsme přestali vnímat čas a najednou jsme na celém ostrově zůstali zcela sami. Chtěli jsme ještě posedět, ale posádka nás požádala, zda bychom nepokračovali na lodi, protože čas byl naším nepřítelem. Vždyť druhý den měly být ponory čtyři.
Všichni jsme se přesunuli na loď, kde jsme se rozdělili na zodpovědné a méně zodpovědné. Zodpovědní šli spát a ti ostatní pokračovali v bujaré náladě, někteří až do rána. Došlo poprvé dokonce i na tanec.
6.DEN 2.PROSINCE 2011 – PONOROVÁ SMRŠŤ
Bylo to velice těžké ráno. Některým se nepodařilo se ani probrat a tak bohužel o ponor přišli. Padala taková předsevzetí, že prý se půjde následující večer spát dříve a tak podobně. Nevím, proč lidi slibují něco, co nemohou splnit. Asi se drží hesla: „slibem nezarmoutíš!“
PONOR ČÍSLO 10 – DIGAA THILA
První ponor náročného dne. Vyšetřili jsme si ho den předešlý. Na brífink jsme se mohli sejít až v 7:00, ovšem byla to doba, než jsme se opravdu sešli! Plán ponoru byl zajímavý, měli jsme vidět žraloka bělocípého a pěknou korálovou zahradu.
Vypadalo to jako za trest. Po zanoření pusto prázdno, proud jak blázen a ještě proti nám. Prý jsme si měli zajet až dolů na dno, tam si pár minut počkat a prý že žraloci přijedou. Proud byl však tak silný, že jsme chtěli šetřit vzduchem a tak jsme využívali kamenů na přitažení pro cestu vpřed. Prvních 20 minut bylo opravdu za trest. Pak se to začalo vylepšovat, protože proud přestal a mohli jsme se soustředit na hloubku, odkud by ti žraloci měli přijet. A přijeli. Pěkně se předváděli, jeden k nám přijel dokonce i blíž. Jednou okolo nás jeli, sice v trochu větší vzdálenosti, i tři, pravděpodobně taková malá rodinka, protože jeden byl viditelně menší.
Začali jsme stoupat a dívat se na krásné převisy, kde byl život. Proti nám vyjeli dva velcí kanicové, jen co nás však uviděli, tak se vrátili zpět do díry. Při jejich sledování jsme zjistili, že tam s nimi domov užívala i muréna. Celou cestu nás sledovaly mořské jehly, které si nás obhlížely ze všech stran.
Na konci ponoru nás nechal průvodce vystoupat do nádherné korálové zahrady, kde byly tvrdé korály ve tvaru vějířů. Mezi nimi se pohybovaly pestrobarevné rybičky. Toto vše bylo v hloubce okolo 6 metrů, tak jsme tam udělali bezpečnostní zastávku a ponor ukončili.
Po ponoru jsme se shodli, že pod vodou bylo lépe, než na hladině. Člověku se nemotala hlava, byl tam klid a stále bylo na co se dívat..
Po ponoru se všichni rychle nasnídali, na nic nečekali a ihned zaujali na všech možných i nemožných místech lodi polohy ležících střelců, aby alespoň trochu dohnali spánkový deficit z předešlé noci. Na palubě byl klid, že by bylo slyšet spadnutí špendlíku na zem.
PONOR ČÍSLO 11 – LHAMIYARU THILA
Začalo se nám to pěkně zrychlovat. Druhý ponor ten den, na lokalitě, kde se měli objevit žraloci. Záleželo na proudech, jestli bude silný, tak se měli objevit, jestli by měly být proudy slabé, tak by se za žraloky muselo vyjet dále od útesu do moře.
Po zanoření jsme znovu museli kopat proti proudu. Snad se nám někdy podaří, že pojedeme ve směru proudu. Klesli jsme na dno a žraloci žádní. Plavali jsme dále, potkali jsme několik tuňáků, kanice, dokonce po dlouhé době i chobotnici. V řasách bránili svoje teritoria klauni. Byli od malinkatých až po exempláře tak velké, které jsem ještě neviděl. Projeli okolo nás hejna barakud. Milda měl trochu problém s uchem, kdy nemohl dolů ani nahoru. Zaplať bože, že se mu to celkem rychle srovnalo, a mohli jsme opět klesnout dolů. Žralokům se ten den nějak nechtělo, neměli proud, se kterým by přijeli.
Samovi se však podařilo si na jednoho počkat, vyfotil ho z malé vzdálenosti. My co jsme viděli žraloky, tak ti byli od nás hrozně daleko. Za malou chvíli nám splynuli s modrou vodou a my jsme je ztratili z dohledu.
Stále jsme čekali, že se objeví ještě něco zajímavého. Vystoupali jsme na vrcholek skály a tam pěkně „funělo“. Proud byl opravdu velký. Museli jsme ručkovat po kamenech, abychom se udrželi. Ostatní skupiny obeplouvali skálu již podruhé, a my se mrcasili, stále v místech, kde byl velký proud. Bohužel nanic! Stálo nás to pouze velké množství vzduchu, který na konci pak chyběl. Většina z nás lezla z vody se zásobou vzduchu na sekundy. Čekání bylo tentokrát tak trochu marné.
Hrnulo se to všechno příšerně rychle. Nebylo ani poledne a my měli za sebou dva ponory a to nás ještě dva měly čekat. Prý vrchol celého putování. Následovala obvyklá procedura, tedy jídlo, odpočinek, příprava na další ponor.
|
Autor:  Datum: 19.12.2011 06:31:18 Datum úpravy: 19.12.2011 06:31:18
|
|
|
