|
MALEDIVY-SSD XI.
|
7.DEN 3.PROSINCE 2011 – ŽRALOČÍ ŠKOLKA
Většina z nás nemohla ani dospat. Asi to bylo tím, že únava se navyšuje, tak se chodí i dříve spát a tím jsme byli i dříve vyspaní. I pití a kouření chutnalo méně, tak se raději musí všechno zaspat.
PONOR ČÍSLO 14 – HAFUUSA THILA
Tak takováhle kázeň s příchodem na ten den první ponor, tak taková ještě nebyla. Všichni vstali naprosto včas, na nikoho se nemuselo čekat. Mělo jít o ponor, kdy měli být vidět jak velcí žraloci, tak i malí, taková žraločí školka.
Před zanořením měl Milda malinkatý problém s inflátorem na svém křídle, který se však společnými silami s hochama z lodi vyřešil a mohli jsme jít do vody. Těsně po zanoření zpozoroval Milda, že mu utíká z hadice k manometru vzduch. Pokračovali jsme však dále a ono to později dokonce i přestalo. Klesli jsme do velké hloubky a čekali na žraloky. Sem tam se nějaký mihnul, ale byli daleko. Néša vydržel chvilku déle a oni se mu přijeli ukázat. My jsme mu však zmizeli, proto je tam raději nechal a ujížděl za námi. My jsme mezitím začali stoupat, protože jsme byli zvědaví na ty malé žraločky. Cestou na plato jsme potkali ještě pár murén, ale ty nás již nechávali chladnými. V okamžiku, kdy jsme vystoupali na plato, tak tam jeden borec fotil. Měla tam podle signalizace být chobotnice, ale asi někam zalezla a nebyla vidět. Pod korály ve tvaru vějířů se objevili malincí žraločci. Pod jedním korálem se jich v jednu chvíli mačkalo 5 najednou. Byli však vystrašení, že ani nevyjeli a neustále se schovávali. Sem tam mezi námi však projel malý žralok, ale stejně jenom proto, aby se někde schoval. Bylo nás tam na ně nějak moc.
Po sledování „žraločí školky“ jsme začali pomalu ponor ukončovat. Při bezpečnostní zastávce Néša s tlakem vzduchu na nule, stejně tak i Sam, Milda jen o malinko víc atd. Chodíme z ponorů s lahvemi opravdu dosucha. Ale jak říká Emča „dokud se samovolně nepovoluje na lahvi první stupeň, tak je pohoda“.
Na lodi připravená snídaně, která byla pojmuta jako sladká. Koblížky polité čokoládou, koblížky s náplní, ovoce, párek, atd.. Docela zajímavá chuť je párek s čokoládou a toustem. Následoval přesun do kanálu, kdy jsme se blížili k nejsevernějšímu místu atolu a pomalu jsme začali uzavírat kruh. Tento den byl předposledním dnem potápění, tak jsme si ho chtěli pěkně užít.
PONOR ČÍSLO 15 –GANGEHI KANDU
Ponor číslo 400, tak to se slušelo zažít něco zajímavého. Naplánován byl driftový ponor, kdy jsme měli vidět žraloky a užívat si toho, když člověka nese proud. Skutečnost byla bohužel zcela jiná.
Po skoku do vody, jsme se dali jako skupina dohromady, vydali se jedním směrem, ale okamžitě jsme ho změnili na druhou stranu. Bohužel to bylo proti proudu! Nikde nic, pouze v dálce žralok, kterého jsme sotva rozeznali. Pokračovali jsme dál tak, že jsme se drželi kamenů, aby nás proud neodnesl dál. Postupně jsme pokračovali vpřed. Asi ve 12 minutě Milda průvodci signalizoval, co to jako znamená. On naznačil, že se dostaneme za nějaký roh a tam že to půjde. Ve 20 minutě, kdy jsme stále šli proti proudu, jsme se zastavili a odmítli jít dál. Pouze průvodce, Linda a Néša šli dál. Průvodce si ani ničeho nevšiml! My jsme na ně čekali na místě, jestli se vrátí. Po několika minutách jsme se dočkali a konečně se nechali unášet proudem. Ale nikde nic, žádný žralok, nic. Néša nám pak na lodi řekl, že „za rohem“ viděli mantu, jak filtruje plankton, ale když je viděla, tak ujela pryč. My jsme pomalu ukončovali ponor a v myslích se nám honilo, že ponor byl o ničem.
Na lodi jsme byli jako první a viděli jsme toho ze všech nejméně. Jedna skupina dokonce přerušila ponor, nechali se vytáhnout na loď a přejeli tak, aby se dostali na místo, odkud se mohli nechat nést proudem. Odměněni byli tím, že viděli žraloka leopardího, žraloka bělocípého, malou karetku, jak se vznáší v prostoru a mnoho dalšího. Byli nadšeni. My zase zklamáni.
Nejdříve jsme uvažovali co s tím, ale nakonec jsme to nechali být. Bylo jenom konstatováno, že průvodce pokračoval dál, aniž by skupinu měl vcelku, že si šel v podstatě sám. On si ponor asi užil, my ne. Vlastně ostatní skupiny ano. Asi to bylo právě tím průvodcem.
PONOR ČÍSLO 16 –RASHDOO MADIVARU
Z minulého ponoru zavládlo rozčarování. Průvodce se nám však omluvil a tím jsme to nechali plavat. Čekal nás přece další ponor. Dojeli jsme ke dvěma ostrovům, mezi kterými jsme projeli. Nedaleko malého ostrůvku byl kanál, kde mělo jít o další driftové potápění.
Po zanoření jsme viděli malého žraloka útesového, jak se mihnul v modré hloubce. Pokračovali jsme dále, abychom měli břeh po pravé ruce. Míjeli jsme díry, ve kterých se schovávali ryby různých barev. Nádherné měkké korály tomu dávaly tu správnou atmosféru. V jednu chvíli Néša objevil takovou malou jeskyňku a vydal se do ní. Zajel, že nebyl skoro vidět. Milda, jako starej jeskyňář se za ním vydal s kamerou. My s Lindou jsme na ně čekali venku. Z ničeho nic se nad námi ve vzdálenosti maximálně dvou metrů objevil žralok. Zvědavě si nás okouknul, ale rychle vyhodnotil, že my jsme pro něho sousto moc velké, tak se otočil a raději to vzdal. Milda jej ještě stačil natočit, jak mizí.
To jsme se již začali pomalu vracet. Pod převisem byl schovaný rejnok. Byl zastrčen co nejdále, aby jej nikdo nerušil. Stejně naší pozornosti neunikl. Ještě několikrát projelo okolo několik žraloků se poohlédnout cože je to za tvory, co bublají, svítí a honí se za ním, aby jej viděli.
Na dekompresní zastávce jsme zase projížděli sem a tam, aby nám čas rychleji běžel. Néša jako tradičně hodinky na dekobójce a vysycoval své dlouhé deko.
|
Autor:  Datum: 21.12.2011 07:18:24 Datum úpravy: 21.12.2011 08:11:09
|
|
|
