|
MALEDIVY-SSD XII.
|
Po návratu nás čekalo překvapení, protože posádka pro nás uspořádala výjezd na jeden z místních ostrovů, kde bydlí pouze domorodci a není tam žádný hotelový komplex. Ustrojili jsme se do svátečních triček se znakem naší expedice a vyrazili. Abychom se později nenaháněli, tak jsme zhotovili skupinové foto ihned po příjezdu.
Přišel k nám průvodce, který nás ostrovem provedl, něco nám k němu řekl a cíleně nás zavedl před svůj obchůdek, kde jsme měli utratit svoje těžce vydělané doláče. Obchůdek jsme si prohlédli, něco pokoupili a pak se vydali na samostatnou prohlídku ostrova.
Na ostrově žije okolo jednoho tisíce obyvatel, více než polovina jsou děti. Staršího člověka jsme tam potkali zcela vyjímečně. Před několika lety jim vláda zaplatila vodovod, na pitnou vodu, kterou mají na ostrově zdarma. Tu získávají odsolováním mořské vody. Průměrný věk Maledivců na tomto ostrově byl něco málo nad 18 let. Na ostrově stojí školka, škola, nádherná moderní mešita. Lidé se zde živí zemědělstvím (ostrov je prý potravinově skoro soběstačný), rybolovem. Je zde zákaz požívání alkoholických nápojů.
Mohli jsme jít na ostrově, kam jsme chtěli. Všude jsme potkávali usmívající se obyvatele ostrova, pobíhající děti. Dostali jsme se na jakékoli místo, nikdo se nám nevnucoval, nikdo nás neodháněl. Samozřejmě se objevili i místa, kterými se nadá chlubit, ale moře toho odpadu přináší neskutečné množství. Možná by si někdy měli trochu uklidit. Ale to je vlastně jejich věc.
Čas opět běžel rychle, tak konec prohlídky a úprkem na loď, která nás odvezla zpět. Tam opět překvapení, protože posádka pro nás připravila poslední večeři, která byla vynikající. Probíhala v takové intimní atmosféře, že nebylo daleko k tomu, aby se nálada rozjela. A ta se taky rozjela. Došlo dokonce i na tanec. Museli jsme se však trochu krotit, protože jsme chtěli jít na žraloka kladivouna a na toho se muselo jít brzo ráno. Většina to vzala zodpovědně a šla spát nejdéle kolem půlnoci.
8.DEN 4.PROSINCE 2011 – TO NEJLEPŠÍ NA KONEC
Poslední den potápění. Uteklo to jako voda a před námi byl poslední den potápění. A proč ho nezačít stylově, tedy hledáním žraloka, který se jmenuje kladivoun.
PONOR ČÍSLO 17 –HAMMERHEAD DIVE
Při návštěvě ostrova nás navnadili místní, že nedaleko jejich ostrova se ráno objevuje kladivoun, tak nedalo ani moc přemlouvání a většinovým požehnáním bylo rozhodnuto, že se půjdeme ráno podívat na kladivouna.
Věděli jsme dopředu, že výsledek je velice nejistý, a pravděpodobnost, že ho uvidíme je řádově v desetinách procent. Přesto všichni krom 3 oveček (dva to řekli předem a jeden, vlastně jedna ráno nevstala) byli všichni v 6:00 na doprovodné lodi připraveni k ponoru.
Cesta na lokalitu trvala pár minut. Všichni se těšili na nevšední zážitek. Naskákali jsme do vody, žádné zdržování a hurá do hlubiny. Za pár minut jsme se objevili v hloubce 40 metrů a začali sledovat neprostupnou modrou. Pohybovali jsme se v rozmezí 30-40 metrů a stále nic. Dole jsme byli více než 20 minut a to nás již začali obtěžovat pískající počítače označující přítomnost dekomprese. Bohužel mizel z lahví i vzduch. Průvodci nás dovedli ke skále, na které jsme se potápěli den před tím, a to pro nás znamenalo, že kladivouna neuvidíme. Bohužel. Po skále jsme se dostali na menší hloubku, kde jsme odstartovali vysycování. Tak jako tradičně v neoficiální soutěži o nejdelší DEKO vyhrál Néša, který měl prý v jednu chvíli i 20 minut, na dekompresní zastávce to bylo již pouze 15 minut. Postupně, podle toho, jak nám mizela dekomprese z počítačů, tak i my jsme mizeli z vody. Nakonec jsem tam zůstal pouze já, Néša a Sam. Na konci ponor jsme vzbudili našeho průvodce a ponor ukončili.
Všichni jsme na lodi prohlásili, že i když kladivoun nepřijel, tak to nevadí, protože je lepší se pokusit, než později litovat toho, že to člověk nezkusil.
Jako bonus jsme dostali ponor zdarma a na místě, kde jsme v podstatě začínali naše putování na Maledivách. Kruh se uzavíral, a kdyby byla nějaká ta mantička, tak by to byl bonus. Po brífinku zaznělo jedno varování, že jde o poslední náš ponor, tak ať jsme opatrní, aby to i tak zůstalo. Všichni si to vzali k srdci a mohlo se vyrazit.
|
Autor:  Datum: 22.12.2011 06:10:14 Datum úpravy: 22.12.2011 15:47:03
|
|
|
