|
MALEDIVY-SSD XIV. A POSLEDNÍ
|
Dnes předkládám poslední díl svého deníku. Doufám, že to bylo dobré počtení a ti, kdo jste tam byli, tak zavzpomínáte, a ti kdo jste tam nebyli, tak vás to naladilo na návštěvu těchto končin.
Nyní se pracuje na knižní podobě s množstvím fotek, tak kdo máte zájem dejte vědět, abychom věděli, kolik jich máme nechat natisknout.
Dost bylo plácání, tady je poslední díl:
10.DEN 6.PROSINCE 2011 – STRASTIPLNÁ CESTA DOMŮ
Let nezačal moc dobře, protože byl zpožděn. Po nastoupení do letadla si jeden pasažér rozmyslel, že s námi nepoletí a těsně před časem, kdy mělo letadlo začít rolovat, tak vystoupil. Letušky ihned začali pobíhat po letadle a každý musel ukázat své zavazadlo. Snad, aby na palubě nebyla bomba. No nebyl to dobrý pocit.
Po 3,5 hodinách hladké přistání v Dubaji, kde nás čekalo nekonečných skoro 8 hodin, než nastal čas letu do Prahy. Využívali jsme ho různě. Někdo chodil pokuřovat na místa tomu vyhrazená, někdo ochutnával pivečko v restauracích, někdo pospával, někdo nakupoval a utrácel svoje poslední dolary. Byly to nekonečné hodiny. Až nastal čas, kdy nás začali svolávat k nástupu.
Odbavení naprosto v pohodě a odchod na autobus. Ten s námi obejel snad celé letiště, jednu chvilku nás dokonce dělil od místní několika proudové dálnice pouze plot, až řidič konečně našel naše letadlo. Nástup do něho, chvilka čekání a vzhůru do oblak. Při startu to vypadalo, jakoby se letadlo ani nechtělo vznést, ale na poslední chvíli se mu to podařilo a začalo odpočítávání k našemu návratu do Čech.
Na Ruzyni jsme přistáli zcela vyčerpaní po 6-ti hodinách letu. Převzali jsme si zavazadla, zavolali si dopravu na parkoviště. Rozloučili jsme se na letišti a pak ještě jednou na parkovišti. Popřáli jsme si šťastnou cestu domů, ať dorazíme v pohodě.
Nyní nás čeká pouze utřiďování dojmů a pocitů, které bude podporováno prohlížením fotografíi z nad i pod vody. Snad se tam ještě někdy vrátíme !
CO ZÁVĚREM ?
Pouze pár postřehů, pár vět.
Maledivy jsou pěkným místem. Fotografové umí vykouzlit nádherné fotografie do magazínů či katalogů cestovních kanceláří. Většina překrásných fotografií, které vidí nezaujatý člověk, jsou fotky z letadla, nebo krásné bílé pláže s modrým nebem a dokonale vymodelovanou usmívající se maminkou, která má nablízku dohněda opáleného muže (nemusí to být bezpodmínečně tatínek) s vyrýsovanými svaly na celém těle, v pozadí pobíhají hrající si děti ( ty někdy chybí, trochu by tu idylu kazily) která nezažila nikdy nic krásnějšího než koupání a slunění na maledivské pláži.
Pro mne jsou Maledivy nádherným místem k potápění, kde jsou překrásná nejenom zvířata. Setkání s mantami bylo pro mne zážitkem, který mi spustil takové emoce, že se mi nahrnuly dokonce i slzy do očí, za které jsem se nestyděl. Chvílemi jsem ani nedýchal, abych je snad nevyplašil. Ty jejich tance na čistící stanici, chvíle, kdy stačilo pouze natáhnout ruku a dotýkal bych se jich, ten nádherný klid a ladnost, kterou ta zvířata měla. Setkáni se žralokem obrovským, bylo to, na co do konce života nezapomenu. Když pominu ty davy, které ho chudáka honily, aby si mohli udělat „adnů fotéčku do albůma“, tak to bylo něco. Majestátné zvíře, největší žralok, který žije ve světových mořích. Čas strávený s ním byla pohádka a bonus ke všemu tomu, co tam člověk zažil.
Podařilo se nám vidět i tu odvrácenou stranu krásy. Na malých opuštěných ostrovech se povaluji zbytky plastového odpadu, které nemá prakticky kdo odklidit. Když náhodou ano, tak to řeší tím, že jej dá na kupu a zapálí to. To se bohužel děje i na obydlených ostrovech, což jsme měli možnost spatřit na vlastní oči. Škoda. To byla taková malá kaňka.
Maledivané na mne působili, jako by byli tak trochu znudění. Nikam nespěchají, na své okolí se sice usmívání, přesto však chodí s očima upřenýma do země. Nevidíte nikoho žebrat. Na ostrovech je prakticky nulová kriminalita. Všichni na koho narazíte, jsou s vámi schopni komunikovat v angličtině. Jako dopravní prostředek používají různé druhy a velikosti lodí, na pevnině pak různé druhy motocyklů (a těch většinou), aut (samozřejmostí je automat), minimálně používané je kolo. Šetří místem, protože si jsou vědomi, že ho je neskonale málo. Tráva je zelená pouze u mešit a budov vlády. Každý Maledivan drží v ruce mobilní telefon. Muži drží ve druhé ruce cigaretu, kterou si zapalují snad jednu od druhé. Ženy pak drží ve druhé ruce dítě. Jedno nebo dvě. Nebo nedrží žádné a jsou zrovna těhotné.
Na Maledivách je dobře. Voda je teplá, písek je bílý, moře je modré. Život pod vodou je nádherný, setkání s mantami a žralokem velikým je nezapomenutelné. Snad právě proto bych se tam chtěl ještě jednou podívat. Možná někdy.
Nálady a postřehy z cesty za poznáním na Maledivách pro všechny, kdo si chtějí, nebo chtěli něco připomenout zaznamenal Strok Standa Stanly Jech
A nezapomeňte: DIVING! DIVING! DIVING!
|
Autor:  Datum: 24.12.2011 10:06:03 Datum úpravy: 24.12.2011 10:06:03
|
|
|
